Aktuality

Jak uspět na pracovním trhu v „Západním“ zahraničí (1.)

19.02.2018 Probíhala řada různých šetření mezi zahraničními, většinou „Západními“ manažery, koho obecně hledají do svých provozoven, jak se do toho vejdou čeští absolventi, a jaké jsou klady a zápory Čechů v pracovním procesu. Kromě obvyklých odpovědí: absolventi nemají praxi, ale s tím u nás počítáme a mladé lidi si sami vychováme a: ne všechny čerstvé školské poznatky jsou vhodné pro práci v naší společnosti, z výzkumů vyplynuly zajímavé skutečnosti, které zde budou publikovány v několika článcích.

Američtí šéfové říkali, že Češi jsou jedni z nejlepších „trainees“, a jedni z nejhorších v aplikacích naučeného do praxe. Pokud například mladí čeští kolegové v podnikovém školení studují předmět zvaný Time management, tedy jak si správně organizovat svůj čas, tak splní naprosto perfektně, v termínu a skvěle obsahově veškerá zadání, která na ně školitel klade, ale v následné praxi je neumí nebo nechtějí použít.

Jde totiž o změnu POSTOJE, o změnu zaběhnutého systému. Ochota se učit neznamená pouze osvojení nových znalostí, ale i jiných způsobů práce, jiného způsobu myšlení a konání věcí, pro nás obvyklých jinak než ve světě. Jde o pochopení jiné kultury a o hranice mezi kulturami – zde se střetává středoevropská, slovanská, a česká kultura se západní, dlouhodobě orientovanou na svobodné myšlení a na tržní ekonomiku. Ale Češi se to dokážou velmi rychle naučit, pokud jsou schopni odstranit hranice ve vlastní hlavě. Jedná se o jeden z mála rysů, které nezávisí na věku – zde i mladý člověk dokáže být neskutečně rezistentní, a používat věty typu: mně to tak funguje, nevidím důvod, proč se měnit.., a také: my jsme se to na škole učili takto, a já nechci zpochybňovat své kvalitní vzdělání.

Britským a holandským šéfům se vyloženě nelíbí jeden rys, který vysledovali zejména u Čechů, ale také u Slováků a občas Poláků. Jde o chování na pracovních poradách, zejména pokud jsou projednávány jakékoli problémy, nebo pokud se zasahuje do interpersonálních vztahů. Bylo vysledováno, že během porad, vedených obvykle nějakým cizím jazykem, se všichni maximálně soustředí na to, aby rozuměli tomu, co se říká (praktická znalost cizích jazyků je limitovaná), a jsou šťastni, pokud se jim to daří. Štěstí a domnělé porozumění demonstrují úsměvy a pokyvováním hlavami.

Pokud se diskutují složitá témata, nebo témata týkající se přeřazení lidí na jiná oddělení, pod jiné šéfy, ad., tak během porad Češi málokdy (alespoň zpočátku) protestují, nebo vyjádří jiný názor než je ten prezentovaný. Jen ale porada skončí, tak se u ředitele objedná polovina lidí, kteří byli poradě přítomni, a chtějí o tom v soukromí diskutovat, často bohužel i s nějakým nepříjemným obviněním kolegy/kolegyně. Zahraniční šéf to často řeší přímou konfrontací – tedy přizve k jednání i toho, koho se případné obvinění týká; ředitel takovou situaci bez potíží ustojí, problém mají poté zaměstnanci mezi sebou, a zahraniční manažer se zájmem sleduje vývoj.

Velké potíže jsou napříč národy se znalostí jazyků. Měli bychom si uvědomit, že pokud chceme být platnými zaměstnanci nebo manažery v cizině (s odpovídajícím platovým ohodnocením), musíme znát jednací jazyk společnosti na velmi dobré až výborné úrovni; nebo začínat na nižší úrovni, a později se vypracovat výše.

Není reálné očekávat, že dostaneme dobré manažerské místo a budeme zodpovídat za zahraniční podřízené, když neumíme adekvátně zformulovat myšlenku v cizím jazyce, a nechápeme filozofii společnosti. Na druhé straně je třeba se naučit položit otázku v cizím jazyce tehdy, když je něco nejasné, pokud dostáváme nějaký úkol a úplně mu nerozumíme, pokud není zcela zřejmé, kam se společnost vydává, a my to chceme vědět. Nepomůže naříkat později, že jsme nerozuměli. /LH/

  
Zpět na seznam aktualit

Facebook stránka Závěrečné práce.cz Google stránka Závěrečné práce.cz Twitter Závěrečné práce.cz