Aktuality

Jak se vyrovnat s neúspěchem a nezbláznit se...

07.05.2018 Znáte to rčení, které občas říkají ti, kteří jsou mimo vysokoškolská studia? Takové to moudré, rádoby lingvistické: „zkouška je tady přece proto, abych to zkusil“, takže vlastně občasný neúspěch je normální, běžný, a každý si tím občas projde. Případně i: „je zdravé občas z něčeho vyletět, připravuje mě to na různé pády a neúspěchy v praxi..“

Pravdou ale je, že nikdo nenese neúspěchy snadno. Nakonec – neuspět u zkoušky je prostě dílčí prohra, a rozhodně není snadné se s tím vyrovnat a jít hned dál. Pokud jsme neuspěli proto, že jsme se FAKT neučili a FAKT při nás nestáli andělé, kteří by nám přihráli tu jedinou otázku, na kterou jsme byli připraveni, tak je to OK a lze to snadno přijmout. Pokud ale jde o zkoušku, na kterou jsme se zodpovědně připravovali, a ono se to přesto nepovedlo, je to horší a dokáže to výrazně zamávat naším sebevědomím i na delší dobu.

Každý obor má nějakou zkoušku, která je sítem, a u které spousta lidí napoprvé neuspěje. U mediků to bývala anatomie, u lingvistů praktický jazyk, doplňte si, co potřebujete a co je pro váš obor aktuální. Je to způsobeno obtížností oboru, náročností zkoušejícího profesora nebo i jakousi aurou obtížnosti, která se vznáší kolem předmětu, na něž se chystáme.

Pokud se nám přes intenzivní studium, maximální soustředění a nakonec i relativně dobrou otázku nepodaří přes danou zkoušku projít, je potřeba se s tím smířit a přijmout to jako nepříjemnou realitu. Je v pořádku z toho být chvíli smutný, ale určitě nepáchat nevratné zlé kroky – určitě není dobré ubližovat sobě nebo lidem kolem nějakou zlobou nebo závistí.

Pokud je to možné, zkusme se sejít se zkoušejícím na konzultaci a poprosit o zpětnou vazbu – co se vlastně stalo a proč nám to nevyšlo. To samozřejmě není možné vždy; na 90% jsme sami schopni analyzovat důvod našeho neúspěchu, a pokud se opravdu nad průběhem té zkoušky sami zamyslíme, tak víme. Teď nemluvím o tom, jak o zkoušce mluvíme s ostatními, kdy se snažíme svalit vinu na profesora, špatnou otázku, různé temné síly, ad. Ale pokud se na situaci skutečně podíváme nezaujatě, tak víme, kde jsme třeba neuměli, a proč vlastně ten neúspěch přišel.

Pokud se opravdu dokážeme oprostit od pocitu, že nám někde někdo ublížil, a „nalijeme si čistého vína“, je to první krok k tomu, abychom uspěli příště. Takže: vyrovnat se s neúspěchem, přijmout „porážku“ jako dospělý, a na základě poctivé analýzy se na příště připravit lépe. Hodně štěstí! /LH/

  
Zpět na seznam aktualit

Facebook stránka Závěrečné práce.cz Google stránka Závěrečné práce.cz Twitter Závěrečné práce.cz