Aktuality

Hello,English teacher on Czech SS school

28.02.2018 Po změně režimu začali do Československa přicházet zahraniční odborníci různých oborů, kteří byli zpočátku velmi zvědaví na Čechy a Slováky, na naši úroveň vzdělání, na náš způsob života, na naši inteligenci. Je zajímavé sledovat zkušenosti těch Čechů a Slováků, kteří se s těmito prvními „dobrodruhy“ setkávali, a v průběhu dalších 20-30 let se setkávali i s jejich následovníky.
Podívejme se na zahraniční učitele angličtiny. Zpočátku, těsně po roce 1989, naše země nepovažovala za nutné stanovovat kvalifikační požadavky na učitele jazyků na československých školách, a proto u nás učil každý, kdo mluvil cizím jazykem a kdo učit chtěl. Byli jsme rádi, že k nám přijíždějí cizinci ze Západu, byli jsme na ně zvědaví, poprvé v životě jsme viděli „živé Američany“, a až později jsme zjišťovali, že ne každý, kdo disponuje zahraničním pasem a občanstvím, je také dobrý učitel.

Postupně se začaly formovat požadavky na kvalifikaci zahraničních učitelů a my si začali uvědomovat hodnotu učitelské kvalifikace. Začalo nám docházet, že na našich školách pracují plně kvalifikovaní čeští a slovenští učitelé, a obdobné kvalifikační požadavky jsme začali uplatňovat i při přijímání zahraničních učitelů. Bohužel se v čase mezi nadšením roku 1989 a uplatňováním kvalifikačních požadavků na přijetí učitelů podařilo značně zdevalvovat výuku jazyků na českých školách, a mnozí současní vysokoškoláci smutně či s pobavením vzpomínají na problematickou výuku angličtiny na svém gymnáziu či jiné střední škole.

Samozřejmě velmi brzy vyvstal problém platů – platy českých učitelů a zahraničních učitelů jazyků jsou neporovnatelné, a pokud škola chtěla mít opravdu dobrého učitele cizího jazyka, musela ho zaplatit: dát mu plat lepší než plat běžného československého učitele, zajistit mu ubytování a postarat se o jeho legalizaci, tedy o povolení k pobytu. Můžeme se sice ptát, zda je takový stav fér, zda náhodou nedochází k diskriminaci československých učitelů z důvodu platové nerovnosti, ale pokud chce škola mít dobrého jazykového odborníka, musí ho zaplatit.

Když bylo všem formálním požadavkům vyhověno, zahraniční odborník, předpokládejme, že plně kvalifikovaný a bezproblémový z hlediska zahraniční policie, přijel do České republiky. Existovaly a stále ještě existují agentury, u kterých tito odborníci procházeli úvodním školením, které obsahovalo tři základní oblasti: studium základů českého jazyka a literatury, základy systémů českého školství, a studium české kultury, historie a každodenního života.

Tyto agentury postupně ale ukončily své působení v naší zemi, protože vyvstal zejména finanční problém – podobné úvodní školení by mělo být minimálně tříměsíční, skupina účastníků musí být někde ubytována, musí se někde stravovat a učit; zahraniční odborníci by měli dostávat kapesné. Lze sice požadovat po českých školách a centrálních úřadech, aby se finančně podílely na takovém přípravném školení, ale zatím se tak nestalo. Školy jdou spíše cestou individuální, ředitelé škol a učitelé sami své nové kolegy provedou po škole a naučí to, co potřebují vědět – což je situace obdobná situaci v zahraničí.

Československem a Českou a Slovenskou republikou prošlo od roku 1989 mnoho zahraničních učitelů s velmi různou úrovní odborné kvalifikace a s různými pedagogickými úspěchy. Pokud ale chceme opravdu ovládat cizí jazyk na velmi dobré úrovni, dobré zahraniční učitele s plnou učitelskou kvalifikací určitě potřebujeme. Jestli jsme někdy v životě měli štěstí na skutečně dobrého učitele, víme, jakou motivaci v nás dokázal vyvolat, a jak jsme se dokázali rychle v jeho oboru zlepšovat třeba proto, že jsme se to učili pro něj nebo pro ni; aby měl/a radost a záleželo nám na tom, abychom byli v jeho-jejích očích dobří. /LH/

  
Zpět na seznam aktualit

Facebook stránka Závěrečné práce.cz Google stránka Závěrečné práce.cz Twitter Závěrečné práce.cz